Křest Kristův
Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ (Matouš 3,16-17)
KRISTUS
stojí v Jordáně, oblečený pouze bederní rouškou bílé barvy (barva ráje, světla, čistoty), tj. právě tak, jak bude jednou viset na kříži. Žehná.
JAN KŘTITEL
stojí výše než Kristus, avšak v postoji klanění, hluboké úcty (Já bych měl být pokřtěn od tebe a ty přicházíš ke mně?) a poslušnosti (Připusť to nyní, neboť tak je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost. (Matouš 3,14-15)).
Pod Janem je strom a sekyra, odkaz na jeho kázání u Jordánu, platící pro všechny, kdo stojí o obmytí křestní vodou: „Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ (Matouš 3,10)
ANDĚLÉ
drží Kristův oděv. Klaní se Synu člověka, v němž rozeznávají Syna Božího.
JORDÁN
Voda symbolizuje časnost. Také personifikace pramene (v horní části), řeky (vlevo dole) a moře (vpravo dole) připomínají, že i pozemský lidský život pramení, plyne a ústí. Je to „úsečka“, v níž ale stojí Kristus, jemuž se otvírá nebe. Kristus spojuje naši časnost s věčností. Postupným sjednocováním s Kristem získává náš život věčný rozměr.
Jiným pohledem na tutéž skutečnost je očištění od hříchů. K Bohu nemůže nikdo přijít neočištěn. Voda užívaná k očistě těla symbolizuje očistu vnitřní. Hříchy Janem pokřtěných lidí stekly do Jordánu. Tím, že se do stejné vody noří Ježíš, bere je na sebe a osvobozuje od nich každého, kdo se s Ním spojí.
Voda je těsně spojena s Duchem svatým. Duch Boží, který se vznášel na počátku nad vodami, vznáší se nad nimi v podobě holubice znovu, aby sestoupil na Krista a zůstal na Něm. Na nás je, abychom pochopili a naučili se prožívat skutečnost, že i na nás Duch sestoupil a přeje si zůstat, že i nám platí slova „Toto je můj milovaný syn, dcera.“
Do této skutečnosti – do Ducha – však každý proniká postupně. I o tom hovoří personifikace pramene, řeky a moře. Jejich přítomnost spolu s rybami evokuje vzpomínku na Ezechielovo proroctví: „Přivedl mě znovu ke vchodu do domu. A hle, zespodu prahu domu vytékala k východu voda; průčelí domu je totiž obráceno k východu a voda tekla dolů zpod pravého boku domu na jižní straně oltáře. A vyvedl mě branou severní a vedl mě venku okolo k vnější bráně směrem na východ. A hle, voda se řinula z pravého boku. Když odcházel ten muž na východ, měl v ruce měřicí šňůru. Odměřil tisíc loket a provedl mě vodou; vody bylo po kotníky. Znovu odměřil tisíc a provedl mě vodou; vody bylo po kolena. Odměřil další tisíc a provedl mě; vody bylo po bedra. Odměřil ještě tisíc a potok nebylo možno přebrodit; voda vystoupila a muselo se v ní plavat; byl to potok, který se nedal přebrodit. Řekl mi: „Vidíš, lidský synu?“ Vedl mě dál a znovu mě přivedl k břehu toho potoka. Když jsem se tam vrátil, hle, na břehu potoka bylo po obou stranách velmi mnoho stromoví. I řekl mi: „Tato voda odtéká do východního obvodu, teče dolů do Araby a vlévá se do moře. Tam, kde vtéká do moře, stávají se vody zdravými. Každý hemžící se živočich bude žít tam, kam se vlévá potok. A ryb bude velmi mnoho. Neboť kam se vlévají ony vody, stávají se zdravými a zůstane naživu všechno tam, kam se ten potok vlévá. I postaví se u něho rybáři; od Én-gedí až k Én-eglajimu se budou rozprostírat jejich sítě. Ryb rozličného druhu bude velmi mnoho jako ryb ve Velkém moři. Bahna a louže jeho, kteréž se neopraví, soli oddány budou. (Ezechiel 47,1-11; citace z ekumenického překladu, kromě posledního verše, který jsem pro větší významovou přesnost přepsala z překladu kralického)