Ikonopisu jsem se začala učit v dačickém klášteře bosých karmelitek, kde jsem žila v letech 1998-2004. Můj dík za to patří tamním představeným, od nichž jsem tuto nabídku dostala, a bratru Oldřichu Šimkovi O.C.D., který nám předal svoje zkušenosti a naučil nás technice. Ikony mi vstoupily do života a já od té doby stále objevuji jejich duchovní hloubku. Zkušenost způsobu a intenzity jejich vlivu na mou duchovní cestu mě doslova nutí podělit se o ni s dalšími. K této vnitřní motivaci se přidává i motivace „vnější“, a tou je skutečnost, že většina lidí v našem západním kulturním prostředí se na ikony dívat vlastně neumí, aniž za to může. Vývoj výtvarného umění na západě jde již po několik staletí jiným směrem a my máme sklon vnímat spíše estetiku než symboliku a teologickou výpověď, což je u ikon prioritní. Ráda bych přispěla, aby se „okna do nebe“, jak se ikonám také říká, otevřela i lidem v naší zemi co možná dokořán pro intenzívní dialog s Bohem a svatými. Pokouším se tedy na svých ikonách objasnit alespoň základní symboliku užívanou v ikonopise, načrtnout souvislosti ikon s Písmem a nejstaršími křesťanskými prameny, doplnit citáty autorů, kteří mají k danému tématu co říci, případně připojuji vlastní asociace, postřehy nebo důvody, proč jsem volila právě takový a takový způsob zobrazení. Doufám, že Vám následující stránky pomohou alespoň maličko poodkrýt potenciál sdílení, jímž ikona a modlitba s ní disponuje.