IKONOPISECTVÍ

I stalo se, když Hospodin chtěl vzít Elijáše ve vichru vzhůru do nebe, že Elijáš s Elíšou se ubírali z Gilgálu. Elijáš řekl Elíšovi: „Zůstaň zde, protože mě Hospodin posílá do Bét-elu.“ Elíša mu odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“ I sestoupili do Bét-elu. Proročtí žáci, kteří byli v Bét-elu, vyšli k Elíšovi a otázali se ho: „Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“ A Elijáš mu řekl: „Elíšo, zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá do Jericha.“ Odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“ I přišli do Jericha. Proročtí žáci, kteří byli v Jerichu, přistoupili k Elíšovi a řekli mu: „Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“ Tu mu řekl Elijáš: „Zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá k Jordánu.“ Odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“ I šli oba spolu.
Padesát mužů z prorockých žáků šlo za nimi a postavilo se naproti nim vpovzdálí, a oni oba stáli u Jordánu. Elijáš vzal svůj plášť, svinul jej, udeřil do vody a ta se rozestoupila, takže oba přešli po suchu. A stalo se, jak přešli, že Elijáš řekl Elíšovi: „Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve než budu od tebe vzat.“ Elíša řekl: „Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha!“ Elijáš mu řekl: „Těžkou věc si žádáš. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže ne, nestane se.“ Pak šli dál a rozmlouvali. A hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil a Elijáš vystupoval ve vichru do nebe.
Elíša to viděl a vykřikl: „Můj otče! Můj otče! Vozbo a jízdo Izraele!“ A pak už ho neviděl. I uchopil své roucho a roztrhl je na dva kusy. Pak zdvihl Elijášův plášť, který z něho spadl, vrátil se a postavil se na břehu Jordánu. …  (Druhá královská 2,1-14 )

Ikona však kromě svého hlavního námětu připomíná i další události Elijášova života, skrze něž prorokův vztah s Bohem zrál a které jsou v něm v tomto okamžiku obsažené a přítomné, podobně jako je rašení a kvetení obsažené ve zralých plodech stromů.

HAVRAN S CHLEBEM

I stalo se k němu slovo Hospodinovo: „Jdi odtud a obrať se na východ a skryj se u potoka Kerítu proti Jordánu. Z potoka budeš pít a přikázal jsem havranům, aby tě tam opatřovali potravou.“ Šel tedy a učinil, jak řekl Hospodin. Usadil se u potoka Kerítu proti Jordánu. A havrani mu přinášeli chléb i maso ráno a chléb i maso večer a z potoka pil… (První královská 17,2-6)

DŽBÁN

Tento detail nám může připomenout více příběhů. Může to být nádoba na olej vdovy ze Sarepty, k níž byl Elijáš poslán. Měla Elijáše živit v době sucha, poté, co potok, u něhož žil, vyschl. Na její námitku, že prakticky není z čeho, Elijáš řekl: „Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna, neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.“ Šla a udělala, jak Elijáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům. Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše. (První královská 17,13-16)

Může to však být i láhev vody, kterou spolu s podpopelným chlebem po probuzení andělem našel u hlavy, když prchal před rozzuřenou Jezábelou po zápase na Karmelu a v poušti usnul pod trnitým keřem. Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu. (První královská 19,8)

JESKYNĚ

Plynule navazuje na posledně zmíněný verš: Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. (První královská 19,9) Před touto jeskyní se Eliášovi zjevuje Hospodin jako „hlas tichý jemný“, „šum jemného vánku“.

PLÁŠŤ

Pro Elijáše je jeho plášť tak charakteristický, že ho král Achazjáš, jemuž „jakýsi muž“ skrze posly prorokoval smrt, protože se dotazoval cizího boha, podle něho okamžitě poznává. Otázal se jich: „Jak vypadal ten muž, který vám vyšel vstříc a mluvil k vám tato slova?“ Oni mu řekli: „Byl to muž v chlupatém plášti a bedra měl opásaná koženým pásem.“ Tu řekl: „To byl Elijáš Tišbejský.“ (Druhá královská 1,7-8) Byl to zřejmě typický oděv proroků, jak je zřejmé i z jiného místa v Písmu: V onen den se stane, že proroci budou zahanbeni, každý pro své prorocké vidění. Už neobléknou chlupatý plášť a nebudou obelhávat (Zacharjáš 13,4). Také Jan Křtitel oblékal oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás (Matouš 3,4).